Udělat si blog o autech byl vlastně strašně debilní nápad. Taky jsem to odjakživa věděl. Proč? Prostě proto, že když jde o auta, něco se neustále sere. Nemáte v sobě ten permanentní pocit neblahého očekávání taky? Vědomí, že všechno nakonec bude komplikovanější, dražší, nebo to nebude vůbec? Když je něco závislé na autě, tak já už předem počítám s tím, že se to z nějakého důvodu podělá. Nějaká vyšší síla asi náhodně tahá z balíčku problémy, sází trumfy a vymejšlí další blbou výmluvu, proč to nepůjde tentokrát a proč to bude zase stát děsnou raketu.
Moje zadřená ST220 čeká už čtvrt roku na nový motor, nezabránily tomu ani pečlivé výměny a kontroly oleje a citlivé zacházení za studena. Imobilizéry všeho druhu mě už nechaly vykysnout tolikrát, že jsem si postupně vytvořil celou sbírku rituálů pomáhajících startování a nedošlo snad jen na panenky woo-doo. Když jsem vzal svého starého Escorta na první roadtrip s kamarády do Francie, na neutrál se motor vždy začal vytáčet na 4 tisíce otáček (super na rozhánění chodců na přechodech), ale je fakt, že nás auto dovezlo a po třech tisících kilometrů chcíplo až na magistrále.
Mimochodem to je ten samý Escort, který moje sestra prohnala cizím plotem, protože “se lekla, že zabloudila, a chtěla se rychle otočit”, a na čtvrt roku mne tak připravila o cesty za kamarády. A který, když jsem ho později nechal za cenu velmi se blížící celkové hodnotě auta kompletně opravit, napasovala moje nová přítelkyně po necelých deseti kilometrech od servisu dost děsivě pod tramvaj (“dobrý den, já jsem Katka a právě jsem vám zničila auto” byl její první kontakt s mým tátou, z jehož pojistky šla škoda). Bylo to k posrání, a to nejen proto, že jsem zrovna seděl na záchodě po čtyřech litrech projímadla v nadšeném očekávání kolonoskopie.
S autodlakem je to stejné. Lancia Delta Integrale vytekla hned co jsem do ní sedl. Domluvený Aston Martin je kvůli prkotině v servisu už tři měsíce namísto pár týdnů. Z Porsche dohodnutého na tento týden sešlo asi hodinu před dvakrát odloženým startem. Přislíbené šestkové bávo se super osmiválcem je v prapodivném technickém stavu prakticky permanentně. Na tenhle týden jsem si tak nakonec místo všech sporťáků půjčil Smarta. Ale nepochybuju, že to bude prdel, tohle vozítko jsem si chtěl vyzkoušet už od doby, kdy mě před pár lety ve 170 předjelo na D1.
Asi se ptáte, co tím chci říct. Mění se tím vším něco? Ani náhodou! Autodlak jede dál a já si rozhodně ani příště neplánuju koupit žádné rozumné a spolehlivé auto v naftě. Dlouho se říkalo, že pravý petrolhead je ten, kdo vlastnil alespoň jednu Alfu Romeo. Protože tím dokazuje, že myslí srdcem a ne mozkem, jinak by takovou blbost nikdy neudělal. Podle mě ale totéž podstupuje úplně každý, kdo s auty tráví hodně času. Všichni jsme petrolheadi, protože naše auta jsou na benzín a my jsme na hlavu.
Tak mějte strpení, pokud se mi občas nepodaří sehnat na každý týden super káru, tohle je v první řadě koníček a na auta bohužel není o nic větší spoleh než na lidi.
