Sakra, jak já se na tohle auto těšil! Fiat 500 Abarth mě vždycky přitahoval. Je to podobnej nesmysl jako Mercedes G od AMG nebo BMW X6M, jenom na mnohem roztomilejší a lidštější úrovni. Je to auto magor v dobrým slova smyslu. Jako když někdo zahlásí a vy si říkáte: „Ježiš, to je debil!“ Abarth je auto debil, který ochotně pomůže objevit vnitřního debila každýmu z nás.
Když jsem ho přebíral, říkali mi, že se moc nehodí do města, protože je hrozně tvrdej. Naopak! Nikam se nehodí víc. Právě po městě se s ním díky jeho malosti a rychlosti dá pohybovat s neskutečnou hbitostí. Díky širokejm gumám a minimálním převisům je třeba neskutečně rychlej v objíždění kruháčů. Kulaťák s ním obletíte kolem dokola takovou rychlostí, že chodce, kterýho při nájezdu pustíte na přechodu, ještě stihnete sejmout na výjezdu. Mezi autama v líným provozu můžete skákat jako na hopsinkový šťávě.
I na okreskách je Abarth hodně rychlej, ale protože má vážně spoustu přilnavosti, spíš než blbnutím s malým divokým autíčkem se budete bavit čistou rychlostí. A na to existujou rozhodně zábavnější auta. Ostatně i zvuk pochází téměř výhradně z výfuků, takže uvnitř si ho neužijete, a exteriér je o dost zajímavější než interiér. To všechno je důkaz, že tohle auto je stavěný přinejmenším stejně tak pro radost lidí venku, jako těch uvnitř. A kde jinde chcete dělat radost lidem, než ve městě?
Těch úsměvů a zdviženejch palců! Tohle je prostě takový sympatický Ferrari pro chudý. A na rozdíl od skutečnýho Ferrari, ve kterým vždycky tak trochu očekáváte blbce s límečkem nahoru, se člověk, kterej si koupí malýho fiátka se čtyřma laufama, logicky nemůže brát moc vážně. Sice si nikdy nejste jistý, jestli se lidi kolem smějou na vás, nebo vám, ale hlavně, že se smějou! Dokonce i práskání do vejfuku se nejčastěji ozývá v poměrně nízkejch rychlostech a otáčkách – přesně takovejch, abyste mohli bavit/pohoršovat/děsit lidi na zastávkách. A že zvenku zní Abarth fakt dost brutálně!
Pokud jde o otázku charakteru, nemusíte se bát, že by moderní Abarth úplně ztratil šílenství svých předchůdců. Každej výfuk je jinak dlouhej, klimatizace občas dostane astmatickej záchvat, místo pro přiložení čipu imobilizéru je nejlepší hledat s pomocí proutkaře nebo senzibila a vnější kliky se odlepujou od dveří. Jednu jsem dokonce nechtěně urval úplně. Děsil jsem se, kolik mě to bude stát, ale prej se s tím počítá a nová sada už byla předem objednaná. Znáte snad jiný auto, kde k zápůjčce automaticky dostanete sadu klik zdarma?
Jasně, jízdně to zas taková divočina není, a pokud ve Fiatu 500 Abarth vidíte ultimátní maniakální hot-hatch, je třeba vás upozornit, že zas tak hot není. Možná i proto, jaký očekávání navenek vyvolává, jsem byl ze začátku pobytem uvnitř trochu zklamanej. Kdesi v podvědomí jsem čekal řev, výbuchy a hlavu mrtvýho osla v kufru. Ale největší radost je nakonec stejně vždycky rozdávání radosti druhým a pro tenhle úkol je Fiat 500 Abarth jako stvořenej.
Foto: Martin Sznapka
