Snižování emisí, automatizace řízení, vysoký nároky na bezpečnost, elektrifikace. To jsou automobilové trendy dneška. A navzdory tomu všemu existuje věc jménem Abarth 595 Competizione, která do toho všeho vpadla s grácií ožralýho tělocvikáře. Nákupní taška, do který nějakej šílenej Ital po otravě espressem narval obrovský závodní karbonový sedačky, nejspíš nakradený přes plot od Lamborghini, na maličkej motor připojil legendární turbo Garrett (180 koní, stovka za 6,7 sekundy), v dílně svařil samosvornej diferenciál, na brzdy nastříkal nápis Brembo a do kotoučů navrtal díry, podvozek poskládal ze sportovních dílů od Koni a Eibachu a ještě mu bratranec co dělá u Record Monza splašil pořádně hlasitej vejfuk.
Výsledkem je auto, který se všema dalšíma pěknejma příplatkama (karbonová palubní deska, závodní polepy, pěkný kola, prosklená střecha, spousta hliníku, pořádná muzika a tak dále) stojí klidně přes 900 000 korun, čili vnímáním běžnýho člověka baj voko mega. Je to úplná debilita. Říct si, že chcete malej ostrej hatch-back a vyřešit to tímhle způsobem, to je jako lítat na nákupy vrtulníkem nebo se každý ráno nechat do práce vystřelit z děla. Jde to, svůj účel to splní, ale je to asi to nejmíň pochopitelný řešení. A to ještě nevíte všechno!
Kvůli těm masivním tvrdejm sedačkám, který jsou podle mě ve skutečnosti jen náhrobní kameny potažený tenkou látkou, se vyšší člověk do auta nevejde. Sedí se proklatě vysoko a já tak ve výsledku pořád drhnul hlavou o strop. Chytrej kluk si ale poradí! Přišel jsem na to, že když si stáhnete kalhoty, ušetříte hezkejch pár milimetrů a hned se za volantem dejchá líp. Jenom si je před vystoupením nesmíte zapomenout vždycky zase natáhnout. Problém nastal, když jsem si chtěl nastavit opěradlo. Ovladač je sice ukrutně stylovej s velkým štírem, ale pokud nejste kříženec chobotnice, miniaturní škvírou se k němu nikdy nedostanete. Abyste na ovladač došáhli, musíte zastavit a otevřít dveře… Takže až někdy uvidíte na křižovatce malýho Fiata s otevřenýma dveřma a v něm chlapa s gatěma na půl žerdi, nepohoršujte se. To si jen někdo vysokej koupil Abarth 595 Competizione a šteluje si sedačku. Můžete bejt rádi, že si nesundal i trenky.
Tváří v tvář tomuhle autu člověk znervózní. Je tak absurdní, že za tím přece něco musí bejt, ne? Je to taková ta situace, kdy nechcete bejt za debila, protože všichni ostatní zjevně chápou něco, co vy ne. Nějaký tajemství nebo speciální vlastnost, která to všechno vysvětlí a vy si řeknete: „Ahá, tak teď už to chápu!“ Jenže tu nic takovýho není. Už samotná existence Abarthu 595 Competizione vás zkrátka dokonale vyhodí z rovnováhy. A to je něco neobyčejnýho.
Umí skvěle balancovat na samý hranici přijatelnosti – už už ho chcete definitivně odepsat, ale vždycky se něčím zachrání. Není moc moderní ani bezpečnej, ale uvnitř i zvenku vypadá ve srovnání s čímkoliv fakt zajímavě – a má čtyři vejfuky! Nemá žádný chytrý asistenty, ale zase má parádně brutální zvuk. Spousta ostrejch hatchbacků je rychlejší a řidičsky zábavnější, ale s tím sportovním podvozkem, skvělejma brzdama a samosvorem je to i tak nečekaně precizní a skoro okruhový auto. Do města je moc tvrdej a na dálnici mu chybí šestka, ale kamkoliv přijede, budí velký emoce. Sedí se v něm vysoko a bolí z něj zadek i záda, ale ty sedačky jsou zároveň ohromující a fakt podrží. Je to prostě stroj, ze kterýho se člověku konstantně točí hlava.
Navíc když dojde na emoce, Abarth umí předvést solidní show. A víte co? Já se v něm nakonec i celkem v pohodě a hlavně stylově odstěhoval a vešlo se do něj skoro stejně věcí jako do BRZ. Pokud budete hodnotu Abarthu 595 Competizione přepočítávat jen na součet jeho vlastností, asi vám vyjde hodně zápornej výsledek. Ale to samý můžete říct o cirkusech, blikajících frisbee nebo obřích mojitech. Tyhle nesmyslný věci sice vyhledává jen malý procento lidí, ale svět dělaj zajímavější a pestřejší pro nás pro všechny. Já sám pořád nevim, jestli se mi ten tejden s 595 vlastně nezdál, jestli byl skvělej nebo strašnej. Ale nezapomenu na něj.
