Co mi to proboha udělali s autem?! V takovýmhle stavu jsem před týdnem svojí ST220 při přebírání Subaru BRZ rozhodně nenechával. Sedim jak na posedu, řazení je úplně gumový a nekonečně dlouhý, motor není absolutně slyšet a vůbec, připadám si tu jak na zadním sedadle Superbu. Nuda a klid. WTF?! Parkuju na Letný, takže nejspíš nějaký ožralý sparťani táhli ze zápasu a takhle se mi vyřádili na autě. Mám kamaráda sparťana, co vždycky po zápase jde domů péct koláč, takže vím, co tyhle prasata dovedou.
Ano, takhle strašně působí i relativně sportovní auto po týdnu s BRZ. A když jsem přesedal do kamarádova Saaba, myslel jsem, že má místo převodovky kýbl se sádlem, kam někdo zapích šaltrpáku. Už když jsem se v BRZ před dvěma měsíci poprvé půl hodiny svezl, hned jsem věděl, že tohohle prostě potřebuju zažít víc. Tak začalo moje dobrodružství se Subaru, kde tuhle výzvu přijali a po parádních zážitcích s Outbackem a Foresterem XT přišel čas na to hlavní.
Asi vás nemusim moc přesvědčovat o tom, že BRZ je výjimečné. Tohle auto má totiž díky své upřímnosti a bezprostřednosti od počátku skvělou karmu. Nadšenci si na vás na ulici ukazují prstem, okolo jedoucí pánové v rychlých hatchbacích uznale pokyvují a i zavilý MX-5kař pro vás bude mít jenom slova chvály. Je to okamžitá vstupenka do světa opravdových řidičů a vy si připadáte naprosto skvěle, protože víte, že o vás, vašich motivech a schopnostech najednou nikdo nepochybuje. V duchu neslyšíte žádný řeči o malým penisu, mindrácích ze střední nebo krizi středního věku, cítíte jen a pouze respekt.
S čím máte tu čest, poznáte už na prvním semaforu. Stačí trocha vlhkosti, příliš plynu při rozjezdu a hned se zadek začne předhánět s předkem, kdo bude na konci křižovatky první. Jestli jste snad slyšeli něco o nedostatku výkonu, vězte, že na utrhnutí zádě vám vždy bude bohatě stačit. Kruhové objezdy, křižovatky, parkoviště, ostré zatáčky… za chvíli si při žádné příležitosti neodpustíte alespoň malé pohození zadkem, protože neexistuje jediný důvod, proč byste to nedělali, když je to tak neuvěřitelně snadné.
Naprosto dokonale pak do sebe všechno zapadne na zatočený okresce. Nekonečná ochota předních kol zatáčet, nekonečná ochota těch zadních je popohánět kupředu, mechanické řazení s kraťoučkými drahami, sedačky držící jako svěrací kazajka, pozice nizoučko nad silnicí, tuhej podvozek, kterej vás současně neděsí ošklivýma ránama. A příjemně obhroublej boxer pod kapotou, kterej sice o svý síle nedává vědět žádným prvoplánovitým kopancem, ale miluje otáčky a před další zatáčkou vás snadno dotlačí k rychlosti daleko za dálničním limitem, když se ztratíte v jeho podmanivém řevu.
Jedinej problém je, že pokud jako já máte víc řidičskejch zkušeností před sebou než za sebou, začnete si připadat trochu jako dřevo. Pravda, Autodlaka jsem před půl rokem rozjížděl skoro bez zkušeností a hned mým prvním autem bylo Lamborghini. Jenže i úplný hovado si dokáže užít superauto jako Gallardo a nabrat při tom zážitky na deset článků. Při řízení BRZ si ovšem hodně rychle a zřetelně začnete být vědomí svých vlastních limitů, protože tu není nic, za co by se mohly skrýt. Všechno, co může člověku rychlej charakterní sporťák se zadním náhonem nabídnout, tu je tak snadno k dispozici a funguje to tak mechanicky přesně, že výsledná jízda je především dokonalým obrazem člověka za volantem.
Moc se mi líbí i osvědčený přístup Subaru, které do svých aut dává jenom to, co člověk opravdu potřebuje. Nerozmazlujou, ale prostě fungujou. Nevadilo mi tak ani jednoduchoučké staré rádio, kterému se prý mezi majiteli BRZ přezdívá „toyoťácká pomsta“, protože Toyota do své vlastní verze auta dala rádia jiná a lepší. Naopak, tady jsem za něj byl rád. Jakákoliv funkce navíc vás bude jenom rozptylovat od řízení a myslet v BRZ na cokoliv jiného je jako myslet na jídlo při sexu (nebo naopak, záleží jak to máte). To už jsem radši, že místo vymejšlení novejch způsobů masáže zadku mysleli návrháři na přidání kůže do prostoru kolem nohou, abyste si v zatáčkách neodřeli kolena.
BRZ je ztělesněním toho, co by mělo přitahovat všechny nadšené řidiče. Tedy hlasité, tvrdé a s nestabilní zádí. Pokud přemýšlíte, jak může někdo tyhle vlastnosti považovat za přednosti, čtete špatný článek. Co na tom, že při snaze o vystoupení vypadáte jako pako a dřív nebo později si nejspíš něco vykloubíte. Hlavně, že parádně jede, moc nežere, s výjimkou zadních sedaček je použitelné každý den, a přestože je to Subaru, většině lidí obou pohlaví se líbí zvenku i uvnitř. Jenom se připravte, že až z něj přestoupíte, všechno ostatní vám bude připadat obalený pěnou. Já toho sajrajtu měl plný auto a zbavoval jsem se ho tejden…
za pomoc s fotkami díky Martinu Sznapkovi
