Vzít v pátek 13. auta za osm mega a jet s nima blbnout na letiště je docela zajímavej nápad. Nebo možná ani ne tak zajímavej, jako spíš odvážnej. Nebo abysme byli úplně upřímný, je docela blbej. Na pověry samozřejmě nevěřim, jenže problém s pověrama, stejně jako třeba s vírou v Boha, je ten, že i když na ně absolutně nevěříte, stejně za to od nich čekáte nějakou zlomyslnou pomstu. Majitelé obou aut, BMW i8 a Tesly Model S P85+, naštěstí asi nemaj kalendář.
Když jsem před šestou ráno s malým zahřměním startoval černý WRX STI a vyrážel do tmy, přemejšlel jsem ještě o jedný věci. Bylo to poprvé, kdy tohle samo o sobě neskutečný auto sloužilo jenom jako kulisa, jako pouhej dopravní prostředek na cestě za něčím ještě mnohem zajímavějším. To uvědomění člověku hodně pomůže naplno pochopit výjimečnost okamžiku.
Tesle už jsem se věnoval před časem samostatně, bezprostřední srovnání dvou ikon automobilovýho pokroku mě ale hrozně zajímalo. Stejně jako to, jestli setkání s Teslou bude i napodruhý tak silnej zážitek, nebo jestli s momentem překvapení zmizí i část celýho kouzla. Minimálně pokud jde o výkon, jsou si navíc obě auta hodně blízko. Tesla má 416 koní, 600 Nm a je na stovce za 4,3 sekundy, BMW i8 má celkem 362 koní a 570 Nm a stovku za 4,4 sekundy. Ovšem elektrická amerika to všechno zvládá i s hmotností přes dvě tuny, zatímco německej hybrid je o víc než půl tuny lehčí.
Nevim ani, kde začít s důvodama, proč je i8 tak strašně super. Zatímco Tesla zvenku sází na nenápadnost, osmička je ufo. Dokonce i bezďáci se s vykulenýma očima choděj ptát, co je to zač. Pohled na tohle auto jakoby vracel lidem víru, že i když naše životy plynou ve všední každodennosti, lidstvo jako celek se řítí kupředu a zářivá budoucnost je na dosah. Nevim, jak si jí představujete vy, ale já vidim lítající skateboardy, virtuální realitu, drony, roboty a osobní raketoplány. Budoucnost prostě má bejt trochu divoká a hodně zábavná a i8 je přesně taková. A ty boží dveře! Nepřestaly mě bavit ani na vteřinu, i když jsem při každým vystupování vypadal jako důchodce s nadváhou, co se snaží vyškrábat z vany.
Přestože zadní kola pohání absurdně vyhoněnej tříválec (231 koní), přední kola elektromotor (131 koní), auto má dvě automatický převodovky a kdesi se skrývá ještě další malej elektromotůrek, všechno to drží pohromadě dokonale nenápadně. Za volantem si tak připadáte jako v normálním sportovním autě. A je jenom na vás, jestli elektřinu využijete ke snížení spotřeby, nebo zvýšení zábavy. Můžete jezdit skoro zadarmo v elektrickým nebo úsporným režimu, kdy baterie vydrží pár desítek kilometrů. Nebo můžete jezdit ve sportovním režimu se zapnutým benzínovým motorem, kdy auto drží otáčky příjemně vysoko a baterky se naopak slušným tempem dobíjí. Při svižnější jízdě si vlastně neustále vyrábíte další a další elektřinu, kterou zase hned můžete pálit. Perpetuum mobile!
Při normálním používání auta se přitom i ve sportovním režimu dá jezdit se spotřebou kolem pěti litrů, při častějším divočení může vylézt na sedm až deset. Já jsem za celej den dovádění projel jednu plnou nádrž – 30 litrů benzínu. Pravda, u benzínky pak vypadá i8 trochu nepatřičně. Je to jako sledovat éterickou bytost z jinýho světa, která si najednou rozepne poklopec a jde se vyčůrat. Obzvlášť, když významně mlčící Tesla postává opodál a čeká, až tu trapně ponižující proceduru budete mít za sebou. Jenže pak Tesla jede na dálnici 120 km/h, aby vůbec dojela domů… Nutno ale říct, že jsme jí nešetřili a i tak najezdila dobrejch 200 kilometrů. Dostat se hodně přes 300 tak nebude zásadnější problém.
Jestli si říkáte, že nás na letišti v Hoškovicích určitě nenapadlo nic lepšího, než uspořádat mezi dvěma zázraky techniky tupej drag race, tak máte samozřejmě pravdu. Realita ještě o něco překonává suchý čísla a odpich z nuly je jasně ve prospěch elektromobilu. i8 pak nějakou chvíli trvá, než Teslu dojede, předjede a nakonec jí ujede. Ve vyšších rychlostech však s přehledem vyhrává hybrid. To hlavní se ale stejně odehrává v zatáčkách, kde je i8 navzdory futuristický koncepci ryzí sporťák. Nízký těžiště, skvěle rozložená hmotnost, naprostá lehkost pohybu, originálně řešenej pohon čtyř kol – to všechno z ní dělá dokonalej Flashův služebák. Jen musíte mít na paměti limity úzkejch předních kol.
Tesla po bezprostředním přesednutí rázem působí obrovská, řízení je gumový, pneumatiky to brzo vzdávají a auto se citelně víc naklání. Ostatně je taky znatelně delší a vyšší. Jenže to je podobně nefér srovnání, jako chtít proti sobě stavět třeba Alfu Romeo 8C a Porsche Panamera. Obě dělají to svoje a obě to dělají skvěle. Třeba zrychlení je opravdu o dost působivější v podání Tesly, přestože jinak je hlavně pohodlná a praktická. Tenhle její majstrštyk se nikdy neokouká – žádný řazení, žádná úleva, jen neustálá brutální akcelerace, jejíž nepřetržitost umí zaskočit a vyděsit. Podobně si představuju pocit, když člověk prorazí zábradlí mostu a padá do propasti.
Nicméně… Tesel už jsou v Česku desítky, takže se možná pár lidí trochu urazí, ale řeknu to teda na rovinu. Ve srovnání s i8 je Tesla fakt nudná. Žádnej zvuk, žádný vibrace a kromě zrychlení žádná velká zábava za volantem. A do toho vám v hlavě pořád straší malej strážníček, že si musíte hlídat dojezd. Jako by nestačilo, že každej den musim řešit výdrž telefonu a notebooku. Ani i8 není zrovna stroj na driftování a za stejný peníze koupíte auta rychlejší jak v přímce, tak při závodní jízdě. Ale protože zakládá svojí vlastní kategorii, je to vlastně jedno. Pokud jste někdy snili o autech z budoucnosti, z tý budoucnosti, která je vidět v akčních filmech, tohle auto je té vizi zatím nejblíž. A když se podíváte, co stojí hybridní supersporty jako McLaren P1, Porsche 918 nebo La Ferrari, je vlastně za pakatel.
Protože většina automobilek, dealerů a agentur ještě nedokázala plně docenit výjimečnost Autodlaka, za půjčení obou aut mockrát díky super klukům z Liftago Taxi a Nano Energies. Foto Zdeněk Šmída.
