Ještě před pár lety bylo svezení v tomhle autě jenom nedostižný sen. Za poslední rok ale díky práci pro Subaru asi není auto, ve kterém bych seděl častěji. Točili jsme s ním a s Vojtou Štajfem v Bělé, venčili ho se staršími bratříčky v Dlouhé Lhotě, proháněli ho na okruzích v Písku, Sosnové či Vysokém Mýtě, objeli několik srazů subaráků, najezdili stovky kilometrů po okreskách, městech a dálnicích. Viděl jsem zevnitř i zvenku všechno, co tenhle stroj dokáže, a sám se tomu několikrát zkusil přiblížit, více či méně marně.
Strašně jsem si zamiloval ten pocit, když na mě někde tiše čeká. Připadám si rázem jako Frodo Pytlík z Pána prstenů. Nosit v kapse klíčky od STI je podobný, jako mít ve vestičce Jeden prsten. Zálibně ho ohmatáváte, aniž byste si to uvědomovali, a ten dotyk vás naplňuje vědomím obrovské síly. Je to spojení se strašidelnou, ale přesto neodolatelnou entitou, a uvnitř vaší duše se svádí tvrdý boj mezi lidskostí a morálkou na jedné straně a vaším divočejším já toužícím po rychlosti a moci na straně druhé. Kdyby jen nic netušící lidi kolem věděli, s jakou strašnou sílou v kapse kolem nich procházíte! Jaké peklo byste mohli rozpoutat! Kolik z nich byste mohli ponížit, rozprášit, roztrhat!
Eh! Hlavně nepodlehnout… I proto tenhle článek vzniká až teď, s dostatečně čistou hlavu, když už mi klíčky vyrvali z rukou a vliv STI trochu oslábl. Můžeme klidně donekonečna vést debaty o tom, jestli je rychlejší WRX STI, Audi S3 nebo třeba Golf R. Ale je to zbytečný. Jenom jedno z těch aut ale má veliký křídlo (i když nevěřim, že ho vážně potřebuje), díru na kapotě, syrovou duši a dlouhou historii plnou mrtvol a boje mezi dobrem a zlem. Je stejně tak schopné, jako přitažlivé pro zlobivé kluky. A musíte být nejenom velmi dobrý řidič, ale taky silná osobnost, abyste jeho i sebe ovládli a neskončili špatně.
Jako starej předokolkář jsem tenhle styl jízdy musel nějakou dobu zpracovávat. Jet s STI čistou stopu je samozřejmě taky paráda, obzvlášť v téhle ovladatelnější, přesnější a silničnější generaci. Ale když si ho chcete užít naplno, pojedete mnohem víc na odvahu, než na přesnost. Pořádně si najet zatáčku, nasměrovat si auto přibližně tam, kam byste výhledově rádi jeli, a pak, mnohem, mnohem dřív, než by vám dovolil pud sebezáchovy, vletět na plnej plyn a jako lokomotiva se prohnat ze zatáčky ven.
Musíte při tom ovšem držet zavřenou pusu, aby nebylo slyšet, jak váš mozek řve hrůzou. Zadek se lehce zhoupne, žaludek vám poskočí leknutím, ale pak vás čtyřkolka neskutečným způsobem vystřelí tam, kam máte namířená kola. Bez ohledu na to, že podle vašich dosavadních zkušeností jste měli vyletět ze zatáčky ven a rozšvihat se o strom. Jenom vám odvaha nesmí dojít, protože jinak snadno začnete zmatkovat. A to je blbý. Zpočátku vám noha asi bude z plynu chtít utéct, ale jak začnete přemáhat sami sebe, za chvíli už jinak než s plnou silou na všech čtyřech jezdit nebudete.
I první setkání s WRX STI je přesně takový, jak čekáte. Jakkoliv už je modelová řada 2015 relativně civilní, spojka je tuhá jako ruská zima a při rozjezdu budete mít pocit, že se rozbil posilovač řízení. Obojí ale funguje perfektně. Výkon je oproti předchozí generaci dostupný dřív a plynuleji, a to i v základním režimu. Ten se mimochodem zcela nepochopitelně jmenuje Inteligentní – jako by snad pomalá jízda nějak souvisela s inteligencí… Nikde žádnej zbytečnej luxus, všechno bytelný a funkční. A hlavně nakřáplej zvuk boxeru, za kterým se nepodívá jenom ten, kdo se bojí otočit.
Jasně, ženu to možná trochu do extrému. Aktuální WRX STI umí být i vcelku klidné auto a rozhodně je s jistým sebezapřením každodenně použitelné. Záleží jenom na řidiči, jestli bude ukázněný, nebo dá přednost tahání za ruční brzdu, túrování motoru a strašení lidí. Za sebe přiznávám se mi u tohohle auta moc líbí ty pohledy se směsí odporu a strachu od maminek s dětmi, které pouhou vaší existenci vnímají jako hrozbu pro zdraví a životy svých ratolestí. Třeste se, smrtelníci!
